Září 2006

Zvoní zvony...

 Trošku s obavami jsme je zapínali, ale ptal jsem se jednoho souseda a překvapila mne jeho odpověď: "Zvoní se tak přece v celé Evropě!"

 Zvony nám připomínají slavnostní chvíle, zvou k návštěvě bohoslužeb, vyzývají k modlitbě, oznamují přelomové události, varují před nebezpečím. Připomínají, že plyne čas, někdy oznamují, že se už někomu čas završil a nastává věčnost.

 V minulosti měli větší význam. Dnes jsou pro lidí spíše idylkou. Jejich smyslem je však oslava Boha. Večer děkujeme za prožitý den, v poledne si uvědomujeme, že i přes množství práce je Bůh při nás, ráno mu děkujeme za nový den.

 Křesťané měli odnepaměti stanovený čas k modlitbě. Tak čteme v Písmu sv: “Ve tří hodiny odpoledne, v hodinu určenou k modlitbě, šli Petr a Jan do chrámu.” (Samozřejmě jim k tomu nezvonili... ale to, co se tehdy stalo, bylo mnohem silnější, než nějaký zvonek.) Právě tam přinášeli jednoho muže, chromého od narození. Den co den ho posazovali k chrámové bráně zvané Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo přicházeli do chrámu. Když viděl Petra a Jana, jak chtějí vejít do chrámu, prosil je o almužnu. Petr se však na něj upřeně zadíval a vyzval ho: “Podívej se na nás!” On tedy na ně pohleděl a čekal, že něco dostane. Ale Petr mu řekl: “Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského - choď!” Vzal ho za ruku a pozdvihl ho. V tom okamžiku mu vstoupila síla do nohou a do kotníků; vyskočil, postavil se na nohy a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil sem a tam, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho viděl, jak chodí a chválí Boha. Poznali ho, že je to ten žebrák, co sedával u Krásné brány chrámu, a byli plní úžasu a jako bez sebe nad tím, co se s ním stalo. (Skutky 3,1-10) Není divu, že chtěl být v té době asi každý křesťanem. Jistě by bylo lepší, kdybychom dělali takové zázraky, než jenom zvonili... Ale je zde už určitá tradice, která svým rozvojem obohatila život.

Kdy se zvoní a proč?

Ráno, v poledne, večer - k modlitbě “Anděl Páně” tzv. klekání. Výraz je od slova klečet. Za starých časů lidé klečeli při modlitbě. (Pozn: Slovo klekánice je hanlivý výraz, dnes směšný, ale kdysi spojený s pověrčivostí. Pověrčivost se pokládala za velký hřích. - Jedině od Boha totiž máme čekat veškerou ochranu a pomoc, máme mít k němu úctu a ničeho se nebát. Pověrčivost je projev pohanství.)

V pátek ve 3 hodiny odpoledne - na památku umučení Pána Ježíše na kříži – modlíme se Otče náš, Zdrávas Maria, Věřím v Boha nebo Korunku k Božímu milosrdenství - za celý svět.

 Dále se zvoní půl hodiny před začátkem bohoslužeb.

Když někdo zemřel, zvonilo se k modlitbě na malý zvon, kterému se říkalo "umíráček". Zvláště na venkově se všichni znali a modlili se za zemřelého. Následuje text modlitby - možná si ho vy starší pamatujete:

Anděl Páně zvěstoval Panně Marii

a ona počala z Ducha svatého.

 Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš.

Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naši. Amen.

 Maria řekla: "Jsem služebnice Páně,

ať se mi stane podle tvého slova."

 Zdrávas Maria...

 A Slovo se stalo Tělem

a přebývalo mezi námi.

 Zdrávas Maria...

 Oroduj za nás svatá Boži Rodičko,

aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.

 Modleme se. Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého Syna, vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 Snad Vás tedy nebudou obtěžovat pronikavé zvony. Co se týká času ranního zvonění, nechci dělat žádné problémy. Na druhé straně už před 5. hodinou (víkend nevyjímaje) nás budí start prvních aut. Bylo by asi divné, kdyby se např. poledne zvonilo ve 14 hod. Rád si přečtu Vaše připomínky, moje adresa: hostyn@seznam.cz;

 Modlíme se v té chvíli za všechny a to především znamená, že všem přejeme dobro a radost i odpočinek. Bůh je nekonečná krása a všechno stvořil z lásky. Nejvíce mu děkujeme za to, že žil na světě a dělalo mu radost setkávat se s lidmi.

Informace o vyučování náboženství v novém školním roce 2006/2007

Vážení a milí přátelé,

před koncem minulého školního roku jsem navštívil Pana ředitele ve škole a domluvili jsme se, že od nového školního v září by se mohlo vyučovat náboženství ve škole. Dovoluji si Vás oslovit ještě touto cestou a poprosit Vás o zvážení této možnosti pro Vaše děti. Snad máte nedůvěru, možná si myslíte, že je to nepotřebný přežitek... Ačkoliv je to neuvěřitelné a moc se o tom nepíše a nemluví, mnoho vědců a význačných lidí ve světě počítá s Bohem jako se svým důležitým životním partnerem. Víra nás vybízí konat mnoho dobrého s nezištnou láskou k druhým. To bude hlavní cíl vyučování. Pokud byste se tedy rozhodli pro náboženskou výchovu svých dětí, přihlaste je prostřednictví školy nebo přímo v kostele.

                                                                   S pozdravem Váš P. Josef Prchal SJ