Prosinec 2008
„Buďte vždy připraveni odpovědět každému, kdo by se vyptával po důvodech vaší naděje.“ Určitě si ještě pamatujeme na „vědeckost“ bezbožnosti ... a „bigotnost“ věřících. I když je teď doba jiná a lidi nezajímají racionální důvody – stačí zábava a hlubší otázky jsou lhostejné, přesvědčí ten, kdo umí zaujmout a pobavit, při tom se zapomene i na svědomí – přesto si připomeňme, že nám Bůh dal také rozum, abychom se ptali. Jak tedy rozlišit vědu od pavědy?
V Ě D A A V Í R A Pravá věda a pravá víra si neodporují, protože obě odkrývají lidstvu jednu a tutéž skutečnost: pravdu, a ta je pouze jedna. Proto si nemohou odporovat a se potírat (každá tvrdit něco jiného a opačného), ale musí se navzájem podporovat a doplňovat. Nemůže být prostě mezi nimi žádného skutečného rozporu.
V tom smyslu má jistě pravdu Max Planc (fyzik minulého století), když říká: "Ať se díváme kamkoliv a jakkoliv hluboko, nikde nevidíme rozpor mezi náboženstvím a přírodní vědou, ale právě v rozhodujících bodech vidíme plný souhlas. Náboženství a přírodní věda se nevylučují..."
Jaké je vůbec stanovisko objektivní vědy k náboženství?
Objektivní věda se k náboženským otázkám nevyjadřuje. Ty nepatří do její kompetence. Vědec se musí snažit vysvětlit a zdůvodnit všechno dění v přírodě přírodními zákony.
Proto jistě právem píše dr. Hlinka v knize Cesty k Nekonečnu: "Přírodní věda mlčí, když se tvrdí, že Bůh je, a mlčí i tehdy, když se jeho existence popírá. A to proto, že není kompetentní se v této otázce vyslovit. Kdyby totiž Bůh a jiné duchové skutečnosti podléhaly kontrole přírodních věd, nebylo by možné být teistou či ateistou. Toho si byl dobře vědom např. Darwin, když napsal, že ani v čase největší vnitřní nejistoty nebyl ateistou v lom smyslu, že by popíral Boží existenci. Darwin je vůbec typickým příkladem věřících přírodovědců 19. stol. Jejich víra nebyla vždy v souladu s požadavky oficiální církve. Vyčítali jí naivní setrvávání na vědecky neudržitelných pozicích. Ale málokterý z nich se zřekl náboženství a Boha.
Ateisté 19. století - kromě několika výjimek - nepocházeli z řad přírodovědců, ale z. řad filozofů. Tito vysvětlovali mlčení vědeckých laboratoří o Bohu jako důkaz, že Bůh neexistuje. Sahali za přírodní vědu, aby "odůvodnili" svoji osobní tendenci popřít Boží existenci. V mnohých z. nich vzklíčilo a dozrálo semeno nevěry dřív, než by je byla mohla zasít přírodní věda svým metodickým odklonem od Boha. Velmi výrazně to možno pozorovat např. u Marxe, který se snažil vědecky odůvodnit svůj od dětství pociťovaný odpor proti náboženství." (Hlinka: Cesty k nekonečnu str. 127-128)
Z čeho však povstává zdání rozporu mezi vědou a vírou?
Věda má být jistě nestrannou a objektivní. Avšak učenci, kteří nám předkládají její výsledky, nejsou vždycky tak objektivní. Patří k té či oné straně, skupině lidstva a národa, jíž jsou blízcí svým smýšlením a svými idejemi. Proto vědecké výsledky nedostáváme většinou od nestranné vědy, ale někdy od hodně stranicky zaujatých zástupců vědy.
A kromě toho může zdání rozporu mezi vědou a vírou povstat i tím, že bud' nejsou správně pochopeny a vyloženy pravdy víry, nebo zase jsou lidské názory a domněnky považovány už za hotovou a neměnnou vědeckou pravdu. Jestliže tedy věda a víra stojí v některém bodě proli sobě, příčina je v tomto.
Dominik Pecka o tom napsal: "Spory mezi vědou a vírou jsou jen zdánlivé; vznikají buď tím, že se za víru pokládá to, co není nauka víry (pověry, nedokonalé náboženské představy, antropomorfismy – přirovnávání Boha k člověku, pseudomystika), anebo tím, že se za vědu pokládá to, co věda není (nedokázané domněnky). Tam, kde se vyskytují takové neshody, je třeba zkoumat obě strany: vždy se ukáže, že se domnělý rozpor zakládal na nedorozumění." (D. Pecka: Cesta k pravdě, str. 134)
Pokud se však ve vědě nebo víře neuplatňují některé z právě jmenovaných závad, nemohou jít jedna proti druhé, nemohou si vzájemně odporovat a se potírat, ale - protože obě odkrývají lidstvu jednu a tutéž skutečnost: pravdu - navzájem se podporují a doplňují. Dokonce věda sama (pěstovaná ovšem bez zábran a předsudků) nejednou vedla lidi až k poznání nejvyšší Pravdy, Boha a náboženské přesvědčení v lidech jen upevnila.
Vytvářet tedy z vědeckých poznatků zbraň proti víře a Bohu není vůbec moudré. Věda i náboženství si mají hleděl svého a jít každá svou vlastní cestou. Avšak protože jsou mezi nimi styčné body - protože "z velikosti a krásy tvorstva lze skutečně srovnáním poznat jejich stvořitele" - proto budou vždy mezi těmi, kdo se poctivě věnují vědě, mnozí hluboce věřící.
František Opletal
Už na začátku adventu Vás chceme pozvat na Vánoční Bohoslužby:
24. 12. 2008 13:30 Mše sv. pro děti – kostel Všech svatých (Horšov)
23:00 Půlnoční Mše sv. - kostel Sv. Petra a Pavla
25. 12. 2008 10:30 Narození Páně - kostel Sv. Petra a Pavla
26. 12. 2008 10:30 Sv. Štěpána - kostel Sv. Petra a Pavla
28. 12. 2008 10:30 Svátek Svaté Rodiny - kostel Sv. Petra a Pavla
1. 1. 2009 10:30 Matky Boží, P. Marie - kostel Sv. Petra a Pavla
Když byl dítětem, zneklidnil krále,
když byl chlapcem, udivil doktory,
když byl mužem, otřásl celým národem i základy veleříše římské.
Nenapsal ani jednu knihu, ale do největších knihoven světa by se nevešly knihy, které byly napsány o něm.
Nesložil žádnou píseň, ale svou odpouštějící láskou rozezvučel písněmi chvály více, než všichni básníci světa.
Nezaložil náboženskou školu, vědecký ústav ani seminář, ale všechny školy vzdělaných národů se nemohou pochlubit tolika žáky, jako on.
Nezařídil lékařskou ordinaci, ale uzdravil více nemocných duší, než tisíce lékařů nemocných těl.
Ovládal zákony přírody, chodil po vlnách moře, tišil bouři, sytil z mála tisícové zástupy, léčil bez léků..., křísil mrtvé.
Nepřátelé ho nemohli přemoci, satan ho nemohl zničit, ani hrob ho nemohl zadržet! Nade vším zvítězil.
Nevelel žádné armádě, nedobyl železem ani píď půdy, a přece žádný vojevůdce neměl tolik dobrovolníků jako on.
Mocí své lásky, poselstvím evangelia přetvořil svět.
Velcí mužové přišli a odešli, všichni lidé zklamali, avšak on nikdy nikoho.
Všichni lidé zhřešili, ale on, jediný zůstal svatý, věčný, dokonalý, nejkrásnější mezi lidskými syny.
A tento Ježíš je Spasitelem světa, můj Spasitel a Přímluvce u Boha.
Chceš-li, bude i tvůj.
Izaac Newton