Z 2008

"Bute vdy pipraveni dt odpov kadmu, kdo by se Vs vyptval, o nadji, kterou mte." (srov. 1. list Petrv 3, 15 nn)

Kdy slyme lidovou moudrost: "lovk mus mt njak nboenstv, mus v nco vit," zjiujeme, e s pojmem nboenstv a vry jsou spojeny nejrznj pedstavy.

Pro jednoho je nboenstv vc citu, jakhosi "povznesen se" z vednosti ivota, kter zakou zvl v jistch posvtnch chvlch (nap. pi liturgii). Pro jinho je zase spe cestou poznn a pouen.

Ale v nboenstv se zdaleka tak nejedn o lovka, jako o Boha, o setkn lovka s nm. Nboenstv je vdom a svobodn spojen lovka s Bohem.

A lovk hled Boha. Vdy jak jinak by bylo mon vysvtlit, e vechny nrody od nepamti se piklnly k ve v Boha nebo v bohy, akoli je to stlo jist obti a urit omezen jejich svobody. Jak si vysvtlit, e nikdy nebyla vra v Boha vymcena a e se i v povrchnch lidech znovu a znovu projevuje neklid a touha po Bohu, i kdy se ji "poda" naas utlumit? Ani samotn "odklon" od Boha v posledn dob nen nim jinm, ne hlednm "novho nboenstv" a uvdomovnm si, e lovk stejn bez Boha bt neme.

Jak se d vysvtlit tato touha po Bohu? Jak vysvtlit to veobecn zaujet pro njak "nboenstv"? - Mon odpov je pouze jedin: Nboenstv pat k podstat lovka. Bh stvoil lovka. Vyli jsme z Boha a mme v sob touhu se k nmu vrtit. Stle zstv v platnosti vrok Augustinv: "Nae srdce je pln neklidu, dokud nespoine u Tebe, Pane!"

Jako poutnk se orientuje podle kompasu, aby neminul svj cl, tak tato touha d a vrac lovka k cli, kterm je Bh. Poslednm a nejvym clem naeho ivota nen nauit se dokonale svmu povoln, vce nebo mn bt prospn a slouit lidstvu a potom se s ivotem rozlouit. ijeme zde, abychom poznvali Boha. Abychom ho milovali, slouili mu a vrn pi nm stli. Kdo si to uvdom, je na cest k naplnn smyslu svho ivota.

Jak me lovk t sv nboenstv? Co znanen ono: bt obrcen k Bohu, milovat ho a slouit mu? - Zcela urit to nespov jen v teoretickm poznvn vztahu k Bohu. Nboenstv se chpe celho lovka, jeho rozumu i srdce. Formuje a utv cel jeho ivot. Vc lovk (opravdu vc) bude jet lpe plnit sv povinnosti a nezrad svou vru ani pro rodinu, spolenost i nrod. Npln jeho ivota zstane jedin mylenka, jedin monost: Milovat Boha a slouil mu. Za vech dob se lid pokoueli najt jasn formy svho nboenskho pesvden. Prostednictvm dennho ivota vak jsou nm tyto monosti nabzeny a dny; a prv na nich mme ukzat, e chceme vdom smovat k Bohu.

Je vak jist skutenost, e Bh me promluvit. Znamen to pak pro lovka, aby hledal a naslouchal jeho hlasu. A musme vdy zneklidnt, kdy si uvdomme, e Bh k nm promlouv a my ho neslyme? Tak daleko sah nae odpovdnost Bohu: slyet jeho hlas. A jeho projev se pak mus odret v celm naem jednn. Zde je vak prv lovk - bu Bohu vrn, anebo mu zslv mnoho dluen. Pedpokld to ovem, e lovk o Bohu nco v. Je tedy velmi dleit nezapomnat na nboensk poznn.

Avak nboenstv znamen zrove pro lovka nejvt tst. Je to Bosk lska, kterou byl lovk stvoen, je to Bosk lska, kter na ns stle dolh.

Mnoh lovk si sice me ci: "Bez nboenstv mohu t mnohem leheji." Na prvn pohled pin nboenstv dost povinnost. Co vak od ns Bh dsledn d, nejsou jednotliv ctnosti; on chce ns samotn - a to je spe dar ne poadavek. To vak si mlokdo uvdomuje.

Sloume tedy Bohu jako milujc tvorov, ne jako otroci. A ten, kdo miluje, je opravdov astn, kdy me pro milovanou bytost nco uinit. Konen nae vra a oddanost jsou prv odpovd lsky lovka k Bohu. V oddanosti Bohu nachz lovk nejen tst. ale tak touhu a cl svho ivota. Bez nho (bez tohoto jasnho cle) nev kudy kam.

Jako se kvtina od zatku a po vrchol svho ivota obrac k slunci, tak ivot lovka nen a nem bt nim jinm, ne ustavinm nvratem k Bohu; pak je posvcen, pln mru, klidu a radosti.

Zamysleme se, prosm, nad tmito slovy a pokusme se takto stavt se k Bohu. Naklome sv srdce k nmu; je to jedin mon cesta, jak nalzt Boha. Ani studium zde nepome tolik, jako oddan modlitba. Proto prosme: "N Pane, nau ns Tebe hledat. Tebe poznvat a tak ve vem nachzet."

Avak ani studium nen zanedbalelnou hodnotou v tomto smru. Proto pedlome (na pokraovn) vklad k Apotolskmu vyznn vry, k lepmu a hlubmu pochopen tchto zkladnch nboenskch pravd.