Červenec 2013
Když žádost knížete Rostislava papeži Mikuláši I. o vyslání biskupa na Moravu zůstala nevyslyšena, obrátil se o pomoc do Byzance a vyslal poselství k císaři Michalovi III. Žádal o biskupa a učitele, který by nám vyložil v našem jazyku pravou křesťanskou víru.
Možná měl šlechetný cíl, ale také trochu myslel na sebe a svou říši, kterou by rád viděl samostatnou a nezávislou na německém králi Ludvíkovi. Vojensky to sice již dokázal, ale na poli církevním byl odkázán na západní misionáře, jejichž latině lid nerozuměl. Odříkat Pater noster zřejmě zvládli, ale na hlubinu se nedostali. A nezávislost plynula nejen z vojenské porážky Ludvíka, ale také z vlastní církevní správy, která dosud neexistovala.
Císař se nerozmýšlel a vybral pro tento úkol bratry Konstantina a Metoděje. Ze svého rodiště znali slovanské nářečí, které bylo pro slovanské kmeny v té době jediným jednotícím prvkem. Hned také první Konstantinova otázka byla, zda mají Slované pro svůj jazyk písmo. To neměli. A tak jsme dostali od Konstantina dar. Vytvořil písmena pro nový nejen literární, ale i liturgický jazyk. Byl to akt smělý a v dějinách ojedinělý, který dnes už nedovedeme v plnosti ocenit. Dostali jsme abecedu, která se zrodila z modlitby a na začátku má písmeno a ve tvaru kříže. I Metoděj přispěl svou „troškou“ do mlýna, protože dostal za úkol promyslet a realizovat praktickou stránku mise.
Nabízí se otázka, v čem tkví taková úspěšnost jejich mise? Byli připraveni svým vzděláním, ale hlavně měli Boha v srdci a touhu předávat víru srozumitelně. A to by mělo být společné i našemu hlásání Evangelia v dnešní době. Pokusme se ukázat pět hlavních bodů slovanské mise na Velkou Moravu.
Tyto čtyři prvky se jim podařilo završit, když v Římě došlo ke schválení slovanských liturgických knih, k vysvěcení slovanských učedníků a k potvrzení slovanské liturgie papežským listem „Gloria in excelsis Deo“, který je součástí Metodějova životopisu. Začalo tak období 15ti let bojů o slovanskou liturgii, které nakonec skončilo vyhnáním více než dvou set slovanských kněží z moravského území.
Cyril a Metoděj vskutku představují klasický příklad toho, co je dnes označováno výrazem „inkulturace“. Každý lid musí vpustit do své kultury zjevené poselství a vyjádřit jeho spásonosnou pravdu jazykem, který je mu vlastní. To předpokládá velmi náročnou „překladatelskou“ práci, protože k tomu je zapotřebí nalézt výrazy, které vhodně předloží a neznehodnotí bohatství zjeveného Slova. Tito svatí bratři o tom zanechali svědectví natolik významné, že k němu církev ještě dnes přihlíží, aby odtud čerpala inspiraci a orientaci. (Benedikt XVI., 2009)
Připravil P. Petr Mecl
Stavitelem barokních varhan kostela svatého Apolináře v Horšovském Týně byl významný varhanář Johann Leopold Rausch, který pocházel z Vídně a v polovině 18. století se usídlil v Plzni (+l791). Rausch nebyl jen význačným varhanářem, o čemž svědčí fakt, že postavil varhany m.j. pro plzeňskou katedrálu, ale byl také varhanářem ekonomicky úspěšným, když na plzeňském náměstí vlastnil dům s právem vaření piva.
Horšovskotýnské varhany byly postaveny roku 1771, a to za 900 zlatých. Mají 16 rejstříků (tj. píšťalových řad různého zvuku, barvy a síly), dva manuály a pedál. Krásná varhanní skříň (v čistém dřevě - bez jakýchkoliv nátěrů) a varhanní stroj (včetně píšťalového fondu) si zachovaly vysokou míru autenticity a patří mezi dochovanými Rauschovými nástroji ke skutečně unikátním (odborná literatura uvádí horšovskotýnský nástroj jako „jediný velký Rauschův nástroj dochovaný bez pozdějších přestaveb“).
Dnešní stav této uměleckořemeslné památky je však zcela tristní. Počátkem 90. let 20. století totiž byly dosluhující varhany rozebrány; záhy se však prvotní porevoluční nadšení přetavilo ve zklamání - nedostávalo se finančních prostředků a varhany tak dodnes zůstávají rozebrané, přičemž některé dřevěné části devastuje červotoč. Nezbývá než doufat, že se podaří zdejší - kdysi skvostný - nástroj zachránit dřív, než zcela zanikne...
Chtěl bych poděkovat Panu Mgr. Marku Vorlíčkovi a pěveckému sdružení Čerchovan a jeho sólistum za benefiční koncert, který se uskutečnil 8.6.2013 v kostele Sv. Apolináře. Díky také všem dárcům. Pán Bůh Vám ve všem +žehnej
P. Josef Prchal