Září 2013
Matka Tereza (rodným jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu) byla bezpochyby nejslavnější humanitární pracovnicí 20. století. Zakladatelka kongregace Misionářek milosrdenství zasvětila celý život službě starým, nemocným a vůbec potřebným lidem. V roce 1979 dostala Nobelovu cenu míru a když 5. září 1997 zemřela na problémy se srdcem, truchlily miliony lidí po celém světě. V roce 2003 byla papežem Janem Pavlem II. prohlášena za blahoslavenou.
Narodila se 26. srpna 1910 v dnešním Skopje v albánské rodině úspěšného obchodníka a farmaceuta. Rodiště tehdy náleželo Albánii v Osmanské říši. Pokřtěna byla jménem Agnese, ale doma jí říkali Gonxha (poupátko). Již ve svých dvanácti letech se rozhodla pro řeholní život. Balkánské války i první světová válka změnily politickou mapu světa a Skopje připadlo Makedonii. Tyto události rozptýlily rodinu Bojaxhiuvých po světě. Agnese odešla do Irska a v roce 1928 vstoupila do kongregace Loretánských sester. Toto řeholní společenství bylo aktivní hlavně v Indii, což Agnesu přitahovalo.
Po krátké přípravě v Dublinu v roce 1929 Agnese odjela do Indie. V Dárdžilingu složila slib novicky a přijala jméno Tereza. Na misionářské dívčí škole vyučovala zeměpis. Pro nadání a organizační schopnosti bylo Tereze svěřeno vedení Vyšší misijní školy St. Mary's High School v Kalkatě.
V roce 1946 sestra Tereza opustila loretánský klášter a začala se věnovat nejchudším a umírajícím. Brzy ji obklopil dostatek spolupracovnic, aby mohla založit kalkatskou kongregaci Misionářek milosrdenství. Tereza zakládala útulky pro umírající, sirotky a opuštěné děti. Budovala nemocnice a školy. Během několika roků vyvinula obrovské úsilí a podařilo se jí položit základy velkému humanitárnímu dílu. Později absolvovala řadu cest po světě a využívala své popularity a možností setkávat se s významnými osobnostmi k podpoře sociálních aktivit své kongregace a šíření křesťanských myšlenek. Odmítavý postoj k potratům se stal podstatnou částí řeči u příležitosti udělení Nobelovy ceny míru. Potraty označila za "největším ničitelem míru" a prohlásila: "Může-li matka zabít své dítě, co brání mně zabíjet vás a vám zabít mě?"
Při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Římě v roce 1983 dostala srdeční infarkt. Po druhém infakrtu v roce 1989 jí byl voperován kardiostimulátor. V roce 1991 při návštěvě Mexika dostala zápal plic, který zhoršil její srdeční potíže. Navrhla svou rezignaci, která ovšem nebyla řádem přijata. V roce 1996 si zlomila klíční kost a záchvat malárie zhoršil její srdeční potíže. Arcibiskup z Kalkaty Henry Sebastina D'Souza z ní nechal vyhnat ďábla, k tomu navíc v prestižní nemocnici v Kalifornii podstoupila operaci srdce. 13. března 1997 Matka Tereza, těžce nemocná a unavená stářím, předala vedení řádu své zástupkyni. Po dvouměsíční poradě nakonec sestry generální kapituly řádu zvolily za novou představenou řádu třiapadesátiletou sestru Nirmalu, konvertitku z hinduismu.
Matka Tereza zemřela 5. září 1997. V Indii byl vyhlášen státní smutek. Tělo zesnulé bylo vystaveno v kalkatském kostele sv. Tomáše - rozloučit se přišly statisíce lidí.
Matka Tereza v roce 1984 přijela do socialistického Československa na pozvání kardinála Františka Tomáška. V roce 1990 přijala pozvání prezidenta Václava Havla. Téhož roku získala v Praze 6 v ulici Na Zátorce jednopatrovou vilu pro zřízení útulku své kongregace. Poslední návštěva tehdy už federativního Československa se uskutečnila v roce 1992, když její sestry založily útulek v Bratislavě-Rači.