Březen 2014
Jak bylo manželství vnímáno dříve? Jak na něj pohlíží dnešní společnost? Jaké bude manželství budoucnosti?
Pokud zavítáte do Domažlic a navštívíte Galerii bratří Špillarů, prohlédněte si obraz Chodská svatba. Dýchne na vás atmosféra starých časů, stanete se tichým svědkem probíhající události... Pokud v sobě našli v dřívějších dobách mladí lidé zalíbení, sešly se jejich rodiny, mládenec požádal dívčiny rodiče o její ruku. Mladí lidé dostali od rodičů požehnání, sňatek posvětil pan farář v kostele. Podle prvotního Božího plánu je manželské spojení nerozlučitelné, jak potvrzuje Ježíš Kristus „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“
V manželství měli partneři rozdělené role. Posláním žen byla výhradně péče o domácnost, výchova dětí a na venkově pomoc v hospodářství. Materiální zabezpečení, závažná rozhodnutí, která se týkala širší rodiny a hrubé práce nesli na svých bedrech muži. Soužití párů mimo manželství – na hromádce, nevěru nebo narození nemanželských dětí přijímala tehdejší společnost velmi negativně. Svobodná matka, žijící bez muže, se často ocitla na jejím okraji.
Společnost se za poslední léta velmi změnila. Žijeme v dynamickém světě, zaměřeném na úspěch, výkon a kariéru, v kterém převládá materialistické smýšlení. Oproti dřívější době mají ženy volební právo, studují, vykonávají stejně náročná povolání, jako muži, často jsou finančně nezávislé na svých partnerech. Díky antikoncepci jsou partneři nezodpovědní a rodičovství odkládají na pozdější dobu. Mladí lidé často prožívají obavy, že uzavřením sňatku ztratí svoji svobodu a nezávislost. Soužití „na hromádce“ nikoho k ničemu nezavazuje, pokud si partneři přestanou vyhovovat, nemusí podstupovat rozvodové řízení. Mladé páry se stávají rodinou i bez uzavřeného sňatku Jejich malé děti se v předškolním věku ptají svých rodičů, proč má maminka jiné příjmení, než tatínek. Pokud spolu rodiče přestanou žít a komunikovat, nemají děti dobrý příklad pro svůj budoucí život.
Porouchané, případně nefunkční spotřebiče se v dnešní době neopravují, vyhodí se a koupí se nové. Podobné smýšlení převládá i ve vztazích. V manželství po letech okoukaný a opotřebovaný partner bývá velmi často vyměněn za mladšího, výkonnějšího a materiálně zajímavějšího. Preference partnerské svobody vede velmi často k odmítání odpovědnosti vůči partnerovi i dětem. Rodičovská role je společností vnímána jako vedlejší a rodiny s více dětmi jsou v dnešní době vzácností. Je tolerována promiskuita, nikdo se nepozastavuje nad nesezdanými páry či osamělými matkami. Rodiny se velmi často rozpadají. Málokterý člověk poukáže na své nedostatky, protože mnohem více jich vidí na svém partnerovi...
Manželé tvoří pár, který by měl být v každodenním kontaktu. Manželství je především o lásce, zodpovědnosti, toleranci, úctě, partneři se v něm učí umění, naslouchání, toleranci a odpouštění jeden druhému. Je to škola života, ve které není žáků ani učitelů.
Všichni lidé se v dnešní uspěchané době potýkají se spoustou starostí a povinností. Každý člověk však v hloubi své duše i svého srdce touží po lásce, přijetí a pochopení. Toho by se mělo každému dostávat nejvíce doma, ve své rodině, protože rodina je školou lásky (Papež Pavel VI.). Dávné přísloví praví, že sdílená radost se násobí a sdílená starost se zmenšuje. Zřejmě i proto lidé žijí v párech a vyhledávají přátele...
Nejdůležitější věcí je putovat společně, spolupracovat, vzájemně si pomáhat, prosit o prominutí, uznávat vlastní chyby a prosit o odpuštění. Také ale přijímat omluvy druhých a promíjet, to je velmi důležité. Novomanželům dává vždycky tuto radu: „Hádejte se jak chcete! A když létají talíře, tak ať! Nikdy však neskončete den bez smíření, nikdy!“ Když se manželé naučí říkat: „Promiň, jsem unaven...“, nastává pokoj a další den se žije znova. To je krásné tajemství, které zamezuje rozdělením. Je důležité kráčet v jednotě, bez útěků vpřed, bez stesku po minulosti. Během putování se povídá, poznává, zavládne sdílení a rodina roste...
Libuše Zverková