Červenec 2014
Masové rozpady rodin a krize manželského života, jsou způsobeny špatnými názory, které se rozšířily. „Každý blud má morální podtext.“ Podívejme se jak je chápáno manželství mezi křesťany. K nápravě těžko dojde bez návratu k víře, v níž se zdůrazňuje důstojnost manželství.
Skrze slova Ježíše Krista se manželství dostává větší důstojnosti a užšího vztahu k Bohu. Na několika místech Nového zákona mluví Kristus o manželství jako ten, kdo má moc: "Já však vám říkám, že každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci" (Mt 5, 28). Nebo na jiném místě: "Každý, kdo se rozvádí se ženou a bere si jinou, dopouští se cizoložství, a kdo se žení s rozvedenou, dopouští se cizoložství" (Lukáš 16, 18; srov. také Marek 10, 11; Matouš 19, 9).
Nejkrásnější místo Písma svatého o manželství nacházíme v dopise sv. Pavla Efesanům (Ef 5, 25-33): "Muži, každý z vás ať má svou ženu rád, jako si Kristus zamiloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil ... Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám k sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale naopak: dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. Proto opustí člověk otce i matku a přilne k své manželce a z obou se stane jen jedno tělo. Toto tajemství je veliké důležitosti; chci říci, že se uplatňuje na Kristu a církvi. A proto každý z vás měj rád svou ženu jako sám sebe."
Abychom porozuměli tomuto místu, musíme si připomenout, že ve Starém zákoně se vztah Boha k člověku líčil obrazem vztahu mezi nevěstou a ženichem. Nyní se zde vztah Krista k jeho církvi srovnává s láskou mezi manžely. Avšak vztah Krista k jeho církvi záleží v jeho darující, milující oddanosti. Jeho láska církev vykupuje a posvěcuje. Právě tak vykupuje a posvěcuje vzájemná láska křesťanských manželů. Proto je manželství označováno jako "veliké tajemství" (latinsky sacramentum). Manželská láska mezi mužem a ženou činí Kristovu lásku k jeho církvi přítomnou v každé době.
Křesťanské manželství tedy náleží do řádu vykoupení, nepřísluší už pouze řádu přírody. Sám Bůh učinil z manželství něco nového, znamení a prostředek své božské přítomnosti. To v nejhlubším významu znamená, že manželství je svátost. Tím rozumíme viditelné a působící znamení, skrze něž Kristus daruje milost. Tato milost manželství záleží v tom, že manželé jsou manželským svazkem a manželskou láskou hlouběji spojováni s Kristem. Jako kdysi Bůh vyšel vstříc svému lidu svou úmluvou lásky a věrnosti, tak se Kristus setkává s křesťanskými manžely ve svátosti manželství. „Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“. (Matouš 18,20) „Rodina je domácí církev.“ (Jan Pavel II.)
Svátostné manželství, uzavřené před Bohem v kostele, neposvěcuje pouze v okamžiku samotného uzavření manželství, nýbrž celý manželský stav a celý život. Muž a žena potřebují pro své úkoly zvláštní božskou pomoc. Lidská láska je slabá, milostí Kristovou však dostávají sílu k větší lásce a věrnosti. To všechno máme na mysli, když říkáme, že manželství je svátost. Když volnomyšlenkáři zavedli nesvátostná manželství, zbavili tím manželství božích milostí, které všichni potřebují a dnes se lidé bojí uzavírat manželství. Na to nejvíce doplácejí děti!
Pojem svátosti v našem dnešním smyslu se však vyvinul teprve ve 12. století; přitom bylo manželství zároveň označeno za jednu ze sedmi svátostí (křest, biřmování, eucharistie, svatá zpověď, pomazání nemocných, svěcení kněží a svátost manželství). Věcně však je toto přesvědčení mnohem starší. Už církevní Otcové mluví o tom, že Kristus vybavil manželství milostí. I východní církve, které se odloučily od římské církve velmi brzy, částečně už ve 4. století, mají sedmero svátostí a mezi nimi také manželství. Musela tedy už v době rozdělení církve existovat společná tradice o svátostném charakteru manželství. Není to tedy, jak si někteří myslí, pozdější "výmysl" církve.
BOŽE, TYS POSVĚTIL SPOJENÍ MUŽE A ŽENY, ABY SE MANŽELSTVÍ STALO ZNAMENÍM TAJEMNÉHO VZTAHU MEZI KRISTEM A CÍRKVÍ. CHVÁLÍME TĚ A VZÝVÁME TVÉ JMÉNO, ŽE JSI TYTO SVÉ SLUŽEBNÍKY VYVOLIL A PROVÁZEL SVOU OCHRANOU. PROSÍME, ABYS JIM POMÁHAL VE DNECH ŠŤASTNÝCH I TĚŽKÝCH. POŽEHNEJ JIM, AŤ TĚ CHVÁLÍ A ZAKOUŠÍ TVOU ÚTĚCHU V OBTÍŽÍCH A VE VŠEM PŘIJÍMAJÍ TVOU VŮLI. DARUJ JIM ZDRAVÍ TĚLA, MOUDROST SRDCE A ZRALOU VÍRU. DOVEĎ JE K CÍLI, KTERÝ JE V TOBĚ, AŤ TĚ V PLNOSTI ŽIVOTA A LÁSKY MOHOU CHVÁLIT NA VĚKY VĚKŮ. AMEN.