Srpen 2016
Milé sestry a bratři, milí křesťané z Čech, milí poutníci,
Anna, to je jméno, které je mi velmi blízké. Moje babička se tak jmenovala – Anna. Byla v domácnosti, vždy tu byla pro svoje děti a vnoučata. PřiAnně, myslím vždy – matka, babička. Zde, vpředu, stojí velmi starý obraz, obraz tří generací: Anna, babička, Maria, matka a Ježíšek na klíně. Tento obraz byl již od pozdního středověku velice populární a oblíbený. Tři generace, které patří k sobě. Dvě ženy, které nám ukazují Krista. Konečně také jednou babička na našich svatých obrázcích. Vždyť babičky hrají přece často důležitou roly v životě vnoučat, pro jejich výchovu a jejich víru.
V době, když jsem byl kaplanem poznal jsem několik babiček z Kazachstanu, staré ženy se šátky na hlavě. Jsou nazvané volyňšti Němci, vyhnané Stalinem, přestěhované do dalekých stepí nebo lesů v Asií. Přinesly s sebou svou víru, svoje hodnoty a tradice a velice si jich vážily. Pro ně tu nebyly kostely ani kněží. Nebyla tu žádná pomoc aby mohly žít a přežít jako křesťané. Co však babičky vlastnily, byly velmi staré modlitební knížky z 19. století, ze starého domova. Tyto modlitební knížky jim pomáhají dodnes, po jejich přestěhování do Německa. Ženy křtily děti, naučily je modlitby, setkávaly se k malým pobožnostem, držely křestany pohromadě. Žily svou víru. Bez těchto babiček by snad už neexistovala víra mezi volyňskými Němci z Kazachstánu. Babičky byly skutečnými misionáři. Obdivuji je. Ukazují jasně, za co vše vděčíme babičkám. - Co mohou babičky a také dědečkové udělat pro svoje vnoučata? Mají často více času, než rodiče. Mohou svůj čas věnovat, o svůj čas se rozdělit. Nemusí se stále dívat na hodinky. A mohou předávat hodně zkušeností, možná i hodně moudrostí, které člověk získává teprve s léty a se stářím. Mají určitý odstup k dětěm, nejsou přímo zodpovědní, zodpovědní jsou rodiče, a tak mohou být blízko dětem s větším klidem a nadhledem. A často jsou ještě silněji zakotvené ve víře a pobožnosti, než ti mladší, mohou dětem vypravovat, jak z bible, tak z vlastního života.
Když o tom přemýšlím tak se mi zdá, že babička sv. Anna je dobrou patronkou farností, stejně jako její muž, sv. Jachym. Mnoho o nich nevíme, v bibli nejsou uvedené, teprve pozdější prameny vypravují o sv. rodině a o Ježíšových prarodičích. Dobře, že se tak stalo. Neboť tak máme před očima lidi, kteří mají čas, sbírali moudrost, na život se dívají s nadhledem a v hluboké víře a zcela spontánně a velikoryse ostatní milují. Není to i dobré heslo pro farnost? Mít čas, rozdělit se o čas, ne se neustále dívat na hodinky. Ve farnosti to neběží jako v nějaké fabrice. Nic se zde nevyrábí, jde o lidi samotné. Jak je to milé, když jeden má čas pro druhého, především pro toho, který je sám nebo pomoc potřebuje. Když jeden druhému věnuje svůj čas, když mu naslouchá, zviditelní se něco z Boží lásky.
Sbírat moudrosti. Kolik moudrostí a vědomostí o životě a víře je v církví shromážděno, v našich bohoslužbách za mnohá staletí, od té doby, co církev existuje. Kolik moudrosti můžeme předat světu. Ve světě je hora informací, vědomostí se zvojnásobí v pěti nebo deseti letech. Nikdo se v tom už nevyzná. Ale co je důležité? Je na příklad mistrovstí světa ve fotbalu skutečně důležité? Viděli jsme mnoho zápasů, byli jsme často nadšeni, již to však pominulo, skoro je to zapomenuto, už o tom téměř nikdo nemluví. A Kristus zůstává – co je tedy důležité? Co je smyslem našeho života? O tom přemýšlí víra a říká: Bůh je nejdůležitější. Podle něj se vše řídí. A tak vypravujeme o svatých, kteří žili s touto moudrostí a mohou nám ukázat, jak to jde. Také dnes přece nalezneme ve farnosti lidí, kteří se o pravdu a nejdůležitější moudrost sdílí. Na život se dívají s nadhledem a mají k tomu důvod. Důvod: že je tu Bůh, který nás miluje. Nese náš život. Nezáleží vše na nás, na tom, co my děláme, na našem výkonu. My můžeme, smíme a máme hodně dobrého udělat, je tu však Bůh, který uzdravuje svět. Jako křesťané a jako farnost doufáme a počítáme s Ním. Můžeme se pokusit žít v jeho Duchu. V každém případě s nadhledem a klidem, s vírou a naději. To mohou staří lidé, babičky, dědečkové snad nejlépe. A proto jsou v našem středu tak důležité. A proto je svatá matka a babička, Anna, tak dobrou ochrannou a patronkou pro nás.
Amen.