Duben 2017

Všechny děti vyhledávají potěšení a vyhýbají se námaze. Následujíce své rozmary vzdorují jak jen mohou nárokům, které na ně kladou dospělí. Tento vzdor lze překonat jedině tehdy, jsou-li otec a matka jednomyslně rozhodnuti...

Dítě má sklon vyhýbat se autoritě

Takovým chováním se vyznačují první roky dětství. Dítě vyhlašuje vychovatelům svého druhu nesmiřitelný boj. Pokiaždé, kdy mu dospělí chtějí vnutit svoji vůli, vzdoruje jim s použitím veškěrých dostupných prostředků (křik, hněv, urážení se, utíkání). Později se z něj stává skvělý diplomat, který se snaží autoritu ošálit a omámit něžnostmi s cílem dostat se do její přízně a přimět ji, aby mu byla po vůli.
Co se stane, když jeden z rodičů ustoupí, zatímco druhý zůstane neoblomný, když jeden dovolí a druhý odmítne? Dítě bude pochopitelně hledat podporu u toho, kdo snadněji podléhá jeho rozmarům, přičemž druhého rodiče bude považovat za někoho, kdo překáží, za nepřítele. Bude u jednoho vyhledávat útočiště před nároky druhého.
Jak se takový postoj podepíše na utváření svědomí? Samozřejmě vítězstvím vrtošivých choutek dítěte. Ať už chce či nikoliv, ten z rodičů, který se podvolí křiku nebo něžnostem dítěte, bude prakticky zodpovědný za rozvoj jeho sobectví, a v důsledku toho za pokřivení jeho mravního života, Nesmí se zapomínat, že mravních návyků nelze získat jinak než pomocí často nepříjemných metod, které by dítě nikdy nepřijalo, pokud by mu nebyly vůlí vychovatelů vnuceny. S tím, jak roste rozum dítěte, roste i vědomí nesouladu mezi rodiči a prohlubuje se také nebezpečí.
Celá pozornost dítěte se soustřeďuje na praktické dopady těchto neshod, snaží se je využít ke svému prospěchu. Jestliže ho autority postrkují různými směry, musí volit mezi rozdílnými cestami. Tehdy začíná hledat řešení, která jsou pro něj nejvýhodnější, a obvykle se přiklání na stranu rodiče s menšími nároky.
Věc by se měla zhola jinak, kdyby rodiče působili ve shodě. Pak by si mohli vynutit poslušnost navzdory vrozenému odporu dítěte. Po několika marných pokusech získat podporu jednoho z rodičů, od něhož s nadějí očekává pomoc proti neústupnosti druhého, by se dítě bez většího reptání podvolilo.
Ale pokud má naději na vítězství, jeho taktika je úplně jiná. Spočívá v rozehrávání autorit proti sobě, v jejich rozdělování, aby vládlo. Kdyby se mu to podařilo, bylo by to ke škodě jeho svědomí, neboť se ve snaze uniknout nepříjemnostem vyhýbá mravní výchově. Utváření svědomí vyžaduje, aby bylo bez ohledu na těžkosti vedeno k povinnostem.
Ukažme si to na příkladu: zlenivělé dítě by se chtělo vyhnout povinnosti domácího úkolu. Předstírá bolest hlavy. Už dopředu ví, že mu bude matka nakloněna, jelikož u ní daná okolnost vyvolá soucit. Podezřívavější otec tuší lest a prohlašuje, že úkoly je třeba udělat jako obvykle. Začíná diskuse. Je jasné, že dítě bude podporovat matku proti otci nemůže učinit nic jiného, aby uniklo z nebezpečné situace, do které ho dostala lenost. Jakkoliv by věc skončila: ať už otec ustoupí, nebo se mu podaří prosadit jeho vůli, svědomí dítěte bude poškozeno. Nejde mu už o podřízení se mravnímu zákonu, nýbrž o to, zda se bude považovat za vítěze, či poraženého. Jeho duše se nachází ve stavu boje, jemuž jsou otázky svědomí naprosto cizí.
Shoda mezi rodiči je tedy podstatným prvkem v mravní výchově dítěte. Ostatně většinou už samotná přítomnost dítěte tuto shodu usnadňuje a posiluje mravní jednotu manželů. Jejich činnosti a společná péče o výchovu dítěte je nutí, aby opustili hranice svého „já" a něžně se sklonili nad malou bytostí, kterou jim Prozřetelnost svěřila.
Přirozeným rozdělením zodpovědnosti, které souvisí s narozením dítěte, se manželská láska obohacuje o nezištnost a schopnost snášet oběti. Nehrozilo by snad manželům pokušení sobeckého života, kdyby je Prozřetelnost nevedla k zapomenutí na sebe sama, aby se obětovali pro výchovu dětí zrozených ze vzájemné lásky? Skutečnost, že lidé mají potomstvo, rozvíjí v nejvyšší míře pocit společné zodpovědnosti otce a matky, Povzbuzuje je k neustálé obětavosti. Jejich svazek se prohlubuje s tím, jak roste jejich společná zodpovědnost za budoucnost dětí. (Příště dokončení)


Velikonoční bohoslužby