Květen 2017

Jednota manželů a vliv na výchovu dítěte

Touha po potomstvu a pozorování, jak roste, přispívá k tlumení sobeckých pohnutek a rozvíjení ducha sebezáporu, který je nutný pro dosažení jednoty srdcí. Snaha o co nejlepší výchovu pomáhá manželům získat dobré vlastnosti, díky nimž lépe splní své výchovné úkoly.

  1. Společná obětavost. Nevěřme, že příchod dítěte na svět, jež udává manželské lásce nový směr, povede v důsledku k umenšení jejich vzájemné lásky. Naopak, výsledkem narození dítěte bude posílení této lásky a upevnění mravních pout, která manžele spojují, navíc se jim dostane pocitu společného povolání - výchovy svědomí dítěte, osvícení jeho rozumu a utváření jeho srdce. Aby onomu těžkému úkolu dostáli, je nutná vzájemná důvěra a každodenní sdílení starostí a činností, které souvisejí s jeho mravní výchovou.
  2. Mravní rovnováha manželů. Manželská láska rovněž obnáší jistá nebezpečí. Žena se může nechat láskou natolik zotročit, že ztrácí část své mravní svobody. Naproti tomu muž, okouzlený ženou, může propadnout více či méně sobeckosti. Tato nebezpečí budou snadno zažehnána, jestliže se manželé společně skloní nad dítětem, které je jim svěřeno Bohem. Na jedné straně mužská síla a ženský půvab na straně druhé, nemají pominout s okamžikem narození dětí. Mužnost se proměňuje v ochrannou autoritu, ženský půvab v něžnost a přirozenou vlídnost. Jednota manželů roste s tím, jak žena důvěřuje otcovské autoritě a muž pozorné citlivosti matky. Vzájemný vliv, jakým na sebe působí, aby zdokonalili výchovu dítěte, jim pomůže dosáhnout rovnováhy dvou různých doplňujících se přirozeností.
  3. Důsledky nesouladu pro citový vývoj. Jednota manželů nevede pouze k jejich vyrovnanosti, ale také k vnitřní vyrovnanosti dětí. Naopak nedostatek shody a v ještě větší míře otevřené spory mezi rodiči mají za následek citové pokřivení dítěte a přibrzdění rozvoje jeho schopností. Aby se dítě dobře vyvíjelo, je nutné, aby žilo v prostředí poklidu a souladu. Stejně jako je očividné, že děti rozrušuje hmotný nepořádek, tak i neshody mezi rodiči vedou k narušení normálního citového vývoje. Chybějící mravní rovnováha ho přinutí, aby si vybralo jednoho z rodičů na úkor citů druhého, nebo se ve výsledku citově uzavře v sobě, čímž pomalu udusí živelná hnutí svého srdce. Nelze popřít, že příčinou většiny případů pokřivení charakteru u dětí, které v pozdějším období života končí konfliktem se spravedlností, je scházející jednota a shoda mezi rodiči.
  4. Důsledky nesouladu pro mravní vývoj. Po pokřivení citového života přichází pokřivení svědomí. Aby si dítě poradilo s mravními nároky, potřebuje k tomu podporu a posilu citu. Pokud mu začne tento cit scházet, pozbude síly a odvahy. Dovolí, aby ho ovládly sobecké pudy, a nakonec s nimi přestane bojovat. Právě v této chvíli, kdy jeho srdce a jeho slabá vůle potřebuje pomoc, rodiče, kteří ho nejsou schopni zahrnout jedním a týmž citem, ho ponechávají sobě napospas. Dítě cítí potřebu společné lásky dvou lidí. Pokud je tato jednota v lásce zničena, svědomí dítěte se stává něčím na způsob vojska bez velení. Pokud má dítě nabýt správného pojetí o zákonech a povinnostech, je nutné, aby byli rodiče vždycky zajedno, pokud jde o jeho výchovu a vštěpování zásad společenského života. Jestliže rodiče nejednají ve shodě a jejich kroky a požadavky si odporují, není možné, aby se zdárně rozvinul, natož zakořenil smysl pro povinnost. Dítě využívá neshod rodičů k prosazení svého sobectví.
  5. Důsledky nesouladu pro vývoj lásky. Nejednotnost rodičů hrozí narušením normálního citového vývoje u dospívajících. Jedná se o zvláště nebezpečné období ve vývoji osobnosti - mladý člověk začíná snít o lásce a hledat vzory, které nejvíce odpovídají jeho představám. Jeho hledání půjde špatným směrem, pokud žije dennodenně s rodiči, kteří se přestali milovat, zejména jsou-li náchylní k hádkám nebo dávají-li najevo vzájemnou lhostejnost. Dítě pak přirozeně dojde k závěru, že nelze nijak smířit ideál lásky, o kterém sní, se stavem v jeho rodině. Bude mít tedy sklon hledat naplnění svých snů a svých nadějí mimo rodinný krb, tj. mimo manželství. Scházející soulad v rodině ho vžene do náruče těch, kteří přistupují k lásce jako k veselé zábavě. Možná bude navěky ztraceno pro rodinný život.

Ale dítě, jehož rodiče žijí v dokonalém souladu a dokázali si zachovat svěžest první lásky, namíří zcela přirozeně své touhy k lásce podobné té, která osvěcovala a pronikala jeho vlastní citový vývoj.
Úryvek z Petit traité ďéducation. Paříž 1947. Přeložil Edmund Kříž.