Březen 2018
Kolem žádné relikvie nebylo tolik sporů jako kolem Turínského
plátna. Již více než sto roků ho odborníci z různých vědeckých oborů zkoumají. Někteří
poukazují na jeho pravost, jiní je zpochybňují. Díky těmto výzkumům se Turínské plátno stalo
nejslavnější křesťanskou relikvií, která udivuje vědecký i laický svět, "fotografií" utrpení, smrti a
zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Mnohé výzkumy dokazují, že obraz na plátně vznikl díky tomu, že
v něm bylo skutečně zavinuté tělo ukřižovaného, které na něm zanechalo negativní fotografický
obraz, zatímco skvrny od krve jsou v pozitivu. Plátno je dlouhé 4 metry a 36 centimetrů, široké
metr a 10 centimetrů. Pohřební rubáš plnil úlohu prostěradla, přikrývky i šátku (sodara). Ovíjel
hlavu i celé tělo, polovinu zespodu a polovinu shora. Koncem 16. století bylo toto plátno v
hlavním městě Savojska Chambery, později bylo přeneseno do Turína, kde je dodnes.
Američtí fyzici J. Jackson a E. Jumper z U.S. Air Force Academy objevili, že obraz na plátně je
trojrozměrný. V katolickém časopise Milujte se! (vychází v Poznani) se píše: "Mnohonásobné
podrobné výzkumy dokazují, že současná věda nedokáže takový obraz vytvořit, o to méně by ho
mohl namalovat nějaký falšovatel. Tento obraz nebyl namalován štětcem nebo jinou technikou a
není dílem člověka. Nejsou na něm žádné stopy směřování, jaké jsou na každém obraze či kresbě.
Obraz má příznačnou žlutou barvu a je velkou záhadou, protože se na něm nenašly nějaké
pigmenty, barviva či barvy. A přesto více zežloutl jen na povrchu. Ze sta vláken, která se na něm
nacházejí jen dvě nebo tři vnější změnila barvu. Podobizna tak vznikla jen na povrchu vláken, ne
ani na povrchu tkaniny, ani ve vnitřku nitě." Vědci se pokusili odstranit zabarvení vláken, ale
nepodařilo se jim to žádným z 25 laboratorních rozpouštědel. Vědecký výzkum tedy dokázal, že
obraz na plátně je nesmytelný, nijak se nedá odstranit. Díky trojrozměrnému zpracování vědci
identifikovali dvě mince na očích člověka z plátna. Na pravém oku se nachází obraz mince lepton
lituns, ražené v letech 29 až 32 n.l. za doby Poncia Piláta. A na levém oku identifikovali minci
raženou Pilátem na počest Julie, Tiberiovy matky, roku 29 n. 1. To je další důkaz toho, že plátno
pochází z Kristových dob. A mince položené na očích dokumentují starověkou židovskou tradici,
zachovávanou při pochovávání mrtvých.
Obraz na plátně má mnoho vlastností, které ve vědcích vzbuzují úžas. Navzdory tomu, že v něm
bylo zavinuto tělo, je obraz ideálně plochý. Vůbec se nedeformoval a v souladu se zákony optiky
je rovnoběžným předmětem. Vědci předpokládají, že neodstranitelné zachycení negativu postavy
ukřižovaného proběhlo díky jakémusi tajemné energii zevnitř. Byla vyslovena domněnka, že
obraz pravděpodobně vznikl "připálením" povrchu vláken infračerveným zářením, anebo
bombardováním protony s energií jednoho megaelektrovoltu (s takovou energií prochází proton
přes prostor s rozdílem napětí milion voltů). Jenže v takovém napětí by plátno shořelo.
Věda není schopna uspokojivě vysvětlit přenosu obrazu z těla na plátno. Vědec J. Jackson
napsal: "Na základě dosud známých fyzikálně chemických procesů můžeme tvrdit, že obraz na
plátně nemohl vzniknout. Navzdory tomu existuje, i když nejsme schopni vysvětlit, jak vznikl."
Vědecké výzkumy vyloučily možnost falzifikátu obrazu na plátně. Jediným tvůrcem tohoto
vzrušujícího fotografického negativu je mrtvé tělo ukřižovaného člověka, Žida z prvního století,
kterého římští vojáci ukřižovali právě tak, jak to popisují evangelia.
Na základě těchto poznatků jsou mnozí vědci přesvědčeni, že jde o autentické plátno, ve kterém
byl zavinut a pochovaný Ježíš Kristus. Vědci K. E. Stevenson a G. R. Habermas tvrdí:
"Pravděpodobnost, že obraz na plátně není obrazem Ježíšova těla, je jedna k 82 944 000. Pro
lepší srovnání, představte si 82 944 000 jednodolarových bankovek, poskládaných vedle sebe. Je
to délka, která je třicetkrát větší, než vzdálenost mezi New Yorkem a San Franciskem. Jedna z
těchto bankovek je poznačená a nějaký člověk se zavázanýma očima má jen jednu možnost,
vybrat si právě tu označenou. Pravděpodobnost nálezu této bankovky je přesně jedna k 82 944
000. Z toho vyplývá následující závěr: rubáš je pohřebním plátnem, ve kterém bylo zavinuto tělo
Ježíše Krista." Dlužno dodat, že toto tvrzení je založeno na velmi dobře zdokumentovaných
vědeckých faktech. A co na to říkají odborníci v soudní patologii? Na základě poznatků o
srážlivosti krve tvrdí, že Ježíšovo tělo zavinuli do plátna asi dvě a půl hodiny po smrti a že v něm
zůstal přibližně 36 hodin, protože se na něm nenacházejí žádné stopy rozkladu a hniloby. A
navíc: tělo prý určitě nikdo z plátna nevyndal, protože na něm nejsou žádné stopy odtrhávání, je
jasně vidět neporušené krevní sraženiny. Tato skutečnost se nedá vědecky vysvětlit ani
laboratorně uskutečnit. Jak tělo proniklo přes tkaninu bez toho, aby porušilo její strukturu? Co
způsobilo tajemné zobrazení celého těla na plátně? Odpověď dává jen víra, která říká, že to
všechno se stalo ve chvíli zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Proto Svatý Otec Jan Pavel II. 13. dubna
1980, během homílie v Turínu, řekl: "Na základě argumentů mnohých vědců je posvátné
Turínské plátno osobitým svědkem Velké noci - umučení, smrti a zmrtvýchvstání. Mrtvým
svědkem a zároveň nečekaně výřečným. Pro věřícího člověka je podstatné hlavně to, že plátno je
zrcadlem evangelií... Každý vnímavý člověk při jeho kontemplaci prožívá vnitřní pohnutí a
otřes... Plátno je opravdu neobyčejným znakem, který poukazuje na Ježíše, pravé Slovo Otce a
vyzývá člověka, aby ve svém životě následoval příklad toho, který se obětoval za nás..."
DALŠÍ SVĚDECTVÍ TURÍNSKÉHO PLÁTNA Vědecký výzkum plátna potvrzuje, že je na
něm otisk dospělého muže asi 1,80 m vysokého, pevné svalnaté postavy s dlouhými vlasy,
bradkou a pěknými semitskými rysy. Muže hrozně mučili, bičovali ho, vložili na něho trnovou
korunu a ukřižovali ho. Na jeho těle našli téměř šest set ran. Ale obraz jeho mrtvého těla nenesl
Žádné stopy rozkladu. Tyto údaje se shodují s popisy v evangeliích a navíc obsahují množství
dalších důležitých detailů. Především plátno zřetelně a přímo ukazuje, do jaké míry Kristus trpěl.
TVÁŘ JEŽÍŠE KRISTA V prvním čísle časopisu Milujte se! (2006) se píše: "Navzdory hrozné
fyzické a duchovní bolesti je obraz Ježíšovy tváře na plátně pozoruhodný svou nepřekonatelnou
krásou a vyrovnaností. Ukazuje nesmírnost utrpení na kříži, které mohl snést jen ten, kdo si byl
vědom toho, že utrpením a smrtí dosáhne úplného vítězství nad smrtí." Tvář na plátně svědčí o
trýznění, které Ježíš podstoupil. Je na ní vidět ránu, která vede přes nos a pravou tvář. Mimo to na
očních víčkách a obočí jsou odřeniny, opuchlina na pravém očním oblouku, stopy krvácení z
nosu, podlitiny a zlomený nos, poranění kůže na temeni hlavy, způsobené vytržením vlasů. Jak
můžeme číst v evangeliu: "Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a klaněli se
mu."(Marek 15,19) a "... byli ho do obličeje." (Jan 19,3).
TRNOVÁ KORUNA "Vojáci upletli / trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu
přehodili purpurový plášť" (Jan 19,2). Žádný historický pramen neuvádí tento druh mučení před
ukřižováním. Na lebce je vidět početné krvavé skvrny, které vytvořily pozitivní, jakoby
fotografický obraz. Vznikl z krvácení cév na hlavě, které propíchly ostny. Trnová koruna měla
tvar čepice a pokrývala celou horní část hlavy. Lékaři našli 13 ran od trnů na čele a 20 na zadní
části hlavy, celkem jich mohlo být kolem padesáti. Vzhledem k síti cév a nervů na temeni hlavy
musela trnová koruna způsobovat obrovskou bolest a krvácení. L. Coppini, ředitel Institutu
anatomie na Boloňské univerzitě, řekl: "Když vezmeme do úvahy, že v tkáni na temeni hlavy je
na centimetr čtvereční více než 140 bodů citlivých na bolest, můžeme si představit, jaká musela
být jeho bolest." Vědecké zkoumání potvrdilo, že stopy krve na plátně jsou v souladu s anatomií
cév lidské hlavy. Je to další důkaz podporující pravost Turínského plátna, protože do roku 1593
nebyl znám anebo alespoň popsán lidský krevní systém.
BIČOVÁNÍ Ježíš přetrpěl hrozné bičování. Tělo na plátně nese stopy ran po římském biči
nazývaném flagrum. Rány na zadku dokazují, že Ježíš byl při bičování nahý. Bičování bylo
hrozným trestem a končilo často smrtí. Bič sestával ze tří dosti dlouhých řemínků S kovovým
hrotem na konci. Při bičování vytrhávaly kousky masa. Našlo se 120 ran způsobených bičem.
Obvykle bičovali ty, kteří nebyli odsouzeni k trestu smrti. Takto potrestaní - pokud přežili - mohli
být potom osvobozeni. Pilát chtěl původně Ježíše nechat jen zbičovat. Řekl: "Dám ho na místě
potrestat a pak ho propustím" (Lukáš 23,16). To vysvětluje tvrdost, s jakou Ježíše bičovali.
Vojáci se domnívali, že je to jediný trest, který mu byl vyměřen. Byli dva. Voják na pravé straně
byl vyšší a krutější při plnění své povinnosti. Ježíš stál trochu nakloněný s rukama přivázaným ke
sloupu... Pramínky biče se obtáčely kolem jeho těla, zasahovaly přední část - hruď, břicho,
holeně, stehna.
NESL KŘÍŽ Podle ran na plecích otlačených na Turínském plátně se badatelé shodují v tom, že
Ježíš nesl vodorovný trám kříže, který nazývali patibulum, a že měl k němu přivázané ruce.
Převládá přesvědčení, že patibulum bylo asi 1,8 m dlouhé a vážilo asi 30 kg. Ježíš byl po
bičování úplně vyčerpaný a na místo ukřižování kráčel s velkými těžkostmi. Musel ujít okolo 500
metrů. Několikrát upadl na tvář, přitom si na kamenné cestě silně odřel kolena. Vědci objevili
rozsáhlé odřeniny na nose (na jeho špičce našli částečky půdy z kamene smíšeného s krví), stejně
tak na kolenou, zvláště na pravém. Když už Ježíš nemohl nést kříž, "zastavili nějakého Šimona z
Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem" (Lukáš 23,26).
UKŘIŽOVÁNÍ Smrt ukřižováním byla v té době nejkrutějším a nejpotupnějším trestem. Plátno
jasně ukazuje na zápěstích rány po hřebech. Otisky nohou svědčí o tom, že byly přibity jedním
hřebem na svislý trám kříže. Levá noha byla přeložena přes pravou. Ruce byly přibity na kříž za
zápěstí, ne za dlaně, protože váha těla byla příliš velká na to, aby ho dlaně udržely. Hřeby vedly v
místech, kterým se říká "destot point" - mezi kostmi zápěstí. V těchto částech těla se nenacházejí
žádné důležité cévy. Doktor P. Barbet k tomu dodává: "Nachází se tu nerv, který ovládá pohyby
palce a také signalizuje bolest. Bolest způsobená probodnutím v tomto místě je ukrutná, ale ne
nesnesitelná. Na druhé straně však trpící může ztratit vědomí."
Na plátně je možno uvidět dva potůčky krve na levém zápěstí. Jejich analýza umožnila vědcům
zrekonstruovat polohu Ježíšových rukou na vodorovném trámu kříže. Ježíš visel na kříži se
zápěstími na úrovni ramen a pravidelně se snažil nadzdvihovat tělo, aby se nadechl. Tehdy se
úhel, který svíraly ruce vzhledem k vertikále, zvětšil v rozsahu o deset stupňů. Když opět spustil
tělo, úhel se vrátil do svého normálu 55 stupňů. Tak se alespoň na okamžik změnila poloha jeho
těla a mohl dýchat, potom ho však bolest a vyčerpanost přinutily znovu spustit tělo. Toto
opakované zdvíhání a spouštění těla na probodnutých rukou a nohou pokračovalo asi tři hodiny a
způsobovalo mu nepopsatelnou bolest. Bylo čím dál tím častější, až ho nakonec přemohlo úplné
vyčerpání a smrt.
RUPTURA SRDCE Rána v Ježíšově pravém boku byla široká asi 1,2 cm a 4,4 cm dlouhá.
Analýza rány spolu se stopami velkého krvácení a tekutého sekretu nahromaděného v hrudní
dutině umožnila vědcům určit příčinu smrti - roztržení srdce následkem jeho zástavy. To mohlo
následně vyvolat masivní krvácení do osrdečníku, odtud do plic a způsobilo hemoperikardii,
náhlá ruptura osrdečníku v důsledku velkého nahromadění krve měla za následek paralyzující
bolest v oblasti sterna. Ježíš náhle vykřikl a zemřel. "... Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a
skonal" (čteme u sv Matouše 27,50). Náhlá smrt při plném vědomí a extrémním vyčerpání
obvykle urychlí ztuhnutí těla (rigor mortis). Právě proto se tělo otlačené na plátně jeví tak
studené. Krátce po Ježíšově smrti se krev v perikardu rozdělila na krevní sraženinu (hromadila se
v dolní části hrudní dutiny) a krevní plazmu (zůstávala v horní části). Když setník kopím probodl
Ježíšův bok, vytekly obě tekutiny. Nejprve krevní sraženina, potom plazma, to je krev a voda",
jak popisuje Jan (19,34).
Katolíci jsou přesvědčeni, že tímto Ježíš projevil úplnou poslušnost Otci. A tak zvítězil nad
každým hříchem i samotnou smrtí, protože hřích je neposlušnost Bohu. Jeho utrpení vyvrcholilo
v agónii na kříži, když zvolal: "Bože můj, proč jsi mne opustil?" (Matouš 27,46). To byl ten
moment, kdy jeho utrpení překročilo hranice moci hříchu. Ježíš nad ním zvítězil nevyčerpatelnou
láskou a poslušností Otci.
VIDĚL A UVĚŘIL Ježíš zemřel na kříži v pátek ve tři odpoledne. O tři holiny později měl začít
židovský sváteční den sabat. Proto těla těch, kteří byli popraveni ukřižováním, musela být
pochována tentýž den. Nesměli zůstat na kříži přes noc. Proto když Ježíš zemřel, zbývaly jen tři
hodiny na to, aby připravili a uskutečnili jeho pohřeb. Předtím však Josef z Arimatey musel jít do
pevnosti Antonia, aby získal Pilátův souhlas vzít Ježíšovo tělo a potom se vrátit na Golgotu s
římským setníkem, jehož povinností bylo ověřit Ježíšovu smrt. Neměli čas, aby tělo umyli.
Trvalo by to příliš dlouho, kdyby vykonali všechno podle zákona. Pohřeb se musel uskutečnit
před začátkem sabatu. V evangeliích se píše, že Josefovi z Arimatey při tom pomáhal Nikodém,
který s sebou přinesl okolo sta liber myrhy a aloe. Vzali Kristovo šlo a zavinuli je do plátna s
voňavými oleji, jak je u Židů zvykem.
"V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo
nebyl pochován. Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko" (Jan 19, 41-42).
Brzy ráno v první den po sabatu (v neděli) se apoštolova Petr a Jan dověděli od Maří Magdalény,
že Ježíšovo tělo už není v hrobě. Běželi k hrobu - Jan přišel první. Když se nahnul, viděl na zemi
plátno, ale dovnitř nevešel. Potom přišel i Šimon. „Vešel do hrobu a viděl tam ležet lněná plátna a
šátek, jímž Ježíšovi ovázali hlavu, neležel mezi plátny, ale byl svinut na jiném místě. Potom vešel
dovnitř i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu dřív: spatřil vše a uvěřil" (Jan 20, 3-8). Jan
uvěřil ve zmrtvýchvstání ve chvíli, kdy viděl plátna, do kterých bylo zavinuto Ježíšovo tělo. Byla
neporušená. Jejich stav svědčil o tom, že je nikdo nerozvinul a neodnesl tělo, a že tělo nějakým
záhadným způsobem "prošlo skrze" látku. Evangelisté Matouš, Marek a Lukáš se zmiňují o tom,
že Ježíšovo tělo bylo zahaleno do plátna (sindon). Lukáš tvrdí, že Petr viděl v hrobě "plátna"
(othonia). ale nezmiňuje se o šátku. Jan si však vzpomíná na "plátno" (othonia) a "obal"
(enteligmenon), který pokrýval Ježíšovo tělo. V hrobce tedy bylo nějaké plátno, ale i šátek (řecky
soudarion). Podle italského vědce Gina Zaninottiho pochází řecký výraz "soudarion" z
aramejského slova "sodara", které označuje "plátno" různých rozměrů, používající se pro různé
účely. Plachta (nebo šátek), do kterého bylo zabaleno Ježíšovo tělo, byla dlouhá asi 4,3 m a
široká asi 1,1 m. Tento šátek (sodara) zakrýval hlavu a celé tělo. Jedna polovina ležela pod tělem,
zatímco druhá byla přeložena přes hlavu a pokrývala vrchní část těla. Takto zakryté tělo bylo
ovinuto dvěma plátěnými pruhy kolmo k hlavnímu "sodaru". Poté co vzkříšené tělo "přešlo přes"
pohřební roucho, plátno spadlo na zem, protože už ho nemělo co držet. Jen šátek (sodar), který
pokrýval celé tělo, si zachoval tvar, protože byl zpevněn krví a potem, a také proto byl mimo
kolmé pruhy. Takto chápe profesor Zaninotti smysl nejasné věty v Janově popisu zmrtvýchvstání:
"Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali
Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě" (Jan 20, 6-7). Pohled na
toto pohřební roucho, ze kterého záhadně zmizelo Ježíšovo tělo, byl natolik přesvědčivý, že Jan
uvěřil ve zmrtvýchvstání, i když ještě neviděl zmrtvýchvstalého Krista. Karel Kýr
V sobotu před Květnou nedělí v 17:30 bude v kostele Sv. Petra a Pavla, v Horšovském Týně, oratorium Antonína Dvořáka „Stabat Mater“
BOHOSLUŽBY O VELIKONOCÍCH
KŘESŤANSKÉ OKÉNKO 3/2018 - vydává 1x měsíčně Římskokatolická farnost, Nám. Republiky 3, 346 01 Horšovský Týn, IČ 48343684, https://www.farnosthtyn.cz ev.č. MKČRE23029, vyšlo 1.3.2018